[Veronika]

Podzimní slunce nad kaňonem Radotínského potoka: Z Ořechu přes Choteč do Chynice
​Někdy k dokonalému odpoledni stačí málo – dobrá společnost, pevné boty a vyrazit tam, kde se podzim ukazuje v té nejkrásnější paletě barev. Když jsme se vydali na odpolední výšlap z Ořechu, teploměr sice ukazoval pouhých pět stupňů, ale jakmile se do krajiny opřelo nízké podzimní slunce, rázem bylo všechno hřejivé a živé.
​Naše cesta vedla směrem na Choteč a záhy nás zavedla na starou mlýnskou cestu, která má své neopakovatelné kouzlo v každém ročním období. Tentokrát však byla naprosto kouzelná. Celý les podél potoka se halil do odstínů zlaté, rezavé a sytě oranžové barvy. Listí pod nohama tiše šustilo a paprsky slunce si nacházely cestu skrze holé koruny stromů, což celé trase dodávalo téměř pohádkovou atmosféru.
​Když jsme procházeli kolem historického mlýna u Veselých, na chvíli jsme se zastavili. Čas tu jako by plynul pomaleji a ticho starých časů dýchalo z každého koutu. Zastavení v téhle malebné krajině mělo své kouzlo – chladný vzduch sice štípal do tváří, ale pohyb a hřejivé paprsky nás spolehlivě držely v teple.
​Krok za krokem, v klidném tempu a s otevřenýma očima pro krásu okolní přírody, jsme nakonec přes Choteč došli až do Chynice. Když jsme v cíli sáhli po krokoměru, svítilo na něm parádních 7,5 kilometru. Akorát tak akorát na to, abychom provětrali hlavy, protáhli těla a užili si podzimní den v tom nejlepším světle.

[Autor]

Příspěvky